Do ráje aneb tam kde se zastavil čas...

Dneska je neděle a to se jezdí na výlety. A já se rozhodla, že Vás taky na jeden vezmu. Na výlet do míst, kde nezáleží, zda jdete vpravo či vlevo, vždycky totiž dojdete do ráje...Do míst, kde zítra znamená včera...

Hluboko do lesů, oproti kterým je ten náš les jen kouskem směšné zeleně mezi dvěma vesničkami...

Mám ráda nevšední zážitky a netradiční "dovolené" a jednu takovou jsme s Kubou prožili loni, zhruba o tomto čase. Zavítali jsme tu po jedné pracovní návštěvě Prahy, kde jsme bydleli ve 12-ti patrovém hotelu (představte si ten kontrast!) a nechali se na pár dní polapit krásou krkonošských lesů.

Zároveň jsme měli možnost těch několik dní obývat interiéry, na které už dneska člověk jen tak nenarazí. Interiéry, ve kterých je pro někoho nepředstavitelné, byť jen krátce, bydlet. Pro jiného je to naopak zážitek a vítané dobrodružství. Můžete hádat třikrát, kam se řadíme my...

A mě napadlo, že by byla vážně škoda, se s Vámi o ně nepodělit...

Tak teď už pojďte nakouknout dovnitř a společně se mnou zavzpomínat na naše loňské léto. Bundu si odložte na lehátko a zouvat se dneska nemusíte...

Stará  německá chalupa stojí uprostřed lesů spolu se šesti dalšími staveními. Z nejbližší civilizace tu vede do kopce jen úzká lesní cesta. Když se tak po 15 minutách cesty autem vynoříte uprostřed pasek mezi všemi těmi lesy, citíte se, jako byste se právě přesunuli o několik desetiletí zpátky v čase...

Hned za dveřmi, zkraje velké kuchyně stojí stále funkční kamna s typickou šachovnicovou podlahou. Všechno původní, neopravené, o to kouzelnější. Na zdejších prostorách se od dob okupace opravdu mnoho nezměnilo. A vařit na takových kamnech se se musí rovnat neopakovatelnému zážitku, o tom není pochyb.

Kuchyně ukrývá i velkou pastelovou almaru. Podobný retro nábytek se opět začíná vracet do módy a já se vůbec nedivím.

Porcelánové pozlacené hodiny jsou kýč jako blázen, co si budeme povídat. Ale sem se náramně hodí a ona přece trocha toho kýče občas neuškodí. Kýč podávaný v malých dávkách dokáže vnést do bydlení i života novou energii, trochu té ztřeštěnosti, zábavy a vlastně taky nadhledu ...Proto oroduju za špetku kýče do každé domácnosti! :)

Uznávám, že ložnice je až lehce strašidelná.A přiznávám, že ani já bych se v ní úplně v klidu nevyspala. Naštěstí jsem mohla při svém pobytu obývat přívětivější lože nahoře na půdě. Přesto mě tato místnost nepřestává fascinovat. Při pohledu na ni na mě doslova padá tíha tehdejších nelehkých časů, kdy se stávalo ještě před slepicemi a svítilo se leda petrolejkou.
A ta liška! Celou noc bych měla pocit že mě její bystré oči nepřestávají sledovat a čekala bych, kdy obživne...

Největší poklad však čeká na chodbě. Masivní zeleno-bílá skříň. Přesně tyhle kusy nábytku nás přesvědčují o tom, že naše volba, kdy jsem se vykašlali  v dílně na lamino a začali stavět nábytek jen z opravdového dřeva, je sice těžká, ale správná. Je tak krásná i po letech!... Ba ne, vlastně krásnější. To kouzlo prožitého, tu opravdovou patinu v dílně totiž nikdy nevytvoříte. Ta musí vzniknout sama ...

Co však bývá úplně nejlepší na starých domech? Půda! Ta často ukrývá opravdové poklady a ta zdejší není vyjímkou.

A já si ze zdejších pokladů nejvíc oblíbila tenhle růžový. Jen bych k němu potřebovala nalézt navíc kouzelnickou hůlkou. To abych se mohla smrsknout do ještě menších rozměrů než obvykle a spolu s mini Kenem (ale vystačím si i s mini Kubou:) bych v něm na pár hodin vyrazila třeba k vodě. Ovázaná bílým hedvábným šátkem proti větru a v retro bikinách samozřejmě...

Na půdě najdete i malý útulný pokojíček s vybavením z 80. let, který vůbec nezapadá ke zbytku domu. Tady jsem po náš pobyt přespávali.

Staré časy mají svoje kouzlo, které mě zkrátka baví. 

A v létě je to opravdu nádherné místo k odpočinku. Rostou tu mraky malin a borůvek, projíždí tudy spousta turistů a v místní hospůdce je neustále hezky prázdninově živo. Léto je tu však krátké a teprve dlouhá a nekompromisní zima prověřuje každoročně odolnost zdejších obyvatel. Musím se přiznat, že tu jim tady opravdu nezávidím...

Milujete taky staré prostory a budovy?

Pac a pusu z (našeho) lesa ♥