Valentýn je příležitost...

    My a Valentýn?

Je nám to celkem fuk.

Ani jeden nechceme slavit jen proto, že je Valentýna, ale taky ho dramaticky neodmítáme, jakože to je vlastně ten komerconalismus.

I když to tak podle deníčku nevypadá, letos jsem ho já neměla v plánu vůbec řešit. 

Helou Kity náplasti jsem si půjčila, dostal je totiž Kubík dárkem do své truhlářské lékárničky.
 Člověk sice nechce nic přivolávat,ale je dobré být pojištěn. A když on navíc tu růžovou tak miluje:)

      Ale pak mi maminka přihodila prázdnou krabičku od sirek a kus pěkného papíru (jakože pro Jakoubka), že to sama bude ve škole s dětmi vyrábět, k tomu článek u Vivi a ve mě se probudilo papírové vetešení. A mám najednou náladu být hrozně něžná :)

Máme novou lesní poličku! Už druhou. Momentálně ji zdobí fotka (naše úplně první společná), z doby kdy jsme byli oba ještě takové kuřátka neopelichané.

Všechno tak vzniklo včera večer, po tom co jsem v papírnictví šáhla bezděčně po těch nejholčičtějších barvách a vzorech. A vůbec celá jsem teď taková pokrčeně přítulná...

     Papír je totiž hrozně bezva, když nemáte na náročnější tvoření zrovna čas nebo energii, nebo když si člověk chce prostě vyrobit něco, co potěší během pár minut a nestojí moc námahy. Taková terapie tvořením je někdy moc potřebná, alespoň já ji občas (často) potřebuju. A vůbec nejlepší na papíru je, že celá paráda příjde na pár korun...

     Většinou nakupuju a až pak přemýšlím, co z toho vlastně bude. A když vznikne něco fajn, co navíc nečekaně ladí, mám z toho o to větší radost.

     "Dopisní schránka" byla hotová za pár minut. Stačily papíry, lepící páska a kus kůže na pověšení. 

A i když možná neunese každý dárek, tajnou nápovědu k němu určitě.

Navíc se těším, jak do ni budu dávat (a když se zadaří, tak třeba i dostávat), všemožné vzkazy celý rok...

Vzkazovník je na světě. Můj červený prst na obálce bohužel taky, jsem někdy tak trochu patlal..

    Jste zvědaví jaké překvapení čeká v té naší? Nemůžu to prozrazovat, ale příště Vám to povím... Když budete hodné, děti milé...(ne, dnes nezlobím, dnes jsem vážně to nejkrotší děvčátko). Ukážu, slibuju :o)

    Elvin je dnes taky celý rozněžněný a srdce mu bije napoplach. I ponožková zvířátka potřebují lásku... A co ty víš Elvine, třeba Ti jednou místo mého objetí přistane nějáké trochu víc textilní, třeba nějákého pěkného ponožkovic děvčete;) Všechno má svůj čas trumbelko, všechno má svůj čas...♥

"All you need is love, člověče"

Mějte krásný den i celý víkend (ať už s "V" nebo bez něj, s "OH" nebo bez nich...;)

Protože Valentýn je příležitost, ne povinnost...

Pac a pusu z lesa...♥