Čajočas aneb ty mrcho

    Když tady byl nedávno článek o kafi, napadlo mě, že já hlupák píšu o kafi, které piju párkrát do měsíce, místo toho abych psala o čajíčku, který piju dnes a denně.

A tak ho tu máte. 

    Jsem totiž děsný čajoholik. Ale zase nečekejte, že bych si jako největší čajosvícenec louhovala sypaný čaj přesně čtyři a půl minuty, zalívala zásadně teplotou 80 stupňů a tak dále si ujížděla na pravidlech pravého čajového obřadu. Na to jsem moc lenoch.

   Ale dobrý balený čaj, to já ráda. A když má ještě krásnou krabičku, tak jako ty z jačí krámku (opět), nebo jakékoliv jiné (většinou dodává dobrá kamarádka), je to vůbec úplně nejlepší. 

    A jaké čajíčky mám teda nejradši? Aktuální sbírku těch nejoblíbenějších a nejhezčích, které se mi momentálně vyskytují doma, můžete vidět ve společnosti Elvina , mého oblíbeného termohrnku a staré čajové krabičky přímo tady.
Nebudu Vám lhát, ty jačí jsem ještě nechutnala, protože je chci darovat a tak nebudu říkat jak jsou skvělé. Jen řeknu že mají skvělé a krásné krabičky, protože to je, jak můžete vidět, naprostá pravda.

    Pokud jste čokoholici a neodpustíte si čokoládu ani v čaji, nebo jen rádi experimentujete, doporučuju čokoládovo-vanilkový rooibos z English Tea Shop a pokud milujete pravou chuť heřmánku, tak ze všech nejheřmánkovitější jaký jsem kdy pila, je zase tamten za hrnkem schovaný z Márka a Spencera.

    Ostatní, zástupci jednotlivých druhů, ti nejchutnější z nejchutnějších momentálně a právě teď dle mě, jsou na další fotce.

    Za zelený čaj to vyhrává , tramtadá... Dilmah.
(nebojte nebudu to dělat pokaždé)

Chutná mi hrozně moc, nejradši ho mám s citrónem a lžičkou třtinového cukru.
Piju ho většinou během dne, když potřebuju lehkou vzprhu. Jak asi víte, zelený čaj se nesmí zalívat vařící vodou, takže je to jedinný čaj, u kterého se snažím hlídat teplotu a tak od oka ho zalívat asi těmi 80-ti stupni. Nemám konvici s nastavitelnou teplotou a tak se k ní většinou přiřítím těsně před bodem varu, ale častěji (protože samozřejmě zapomenu:), to dělám tak, že do konvičky nalívám vodu, tím se trochu ochladí a pak ještě chvíli počkám a až následně vkládám pytlík s čajem.
    U zeleného čaje si taky nejvíc hlídám dobu louhování, protože přelouhovaný fakt není dobrý žádný. Už se mi dokonce párkrát stalo že mi bylo z přelouhovaného zeleného čaje řekněme slušně, nevolno, prostě jako fakt blbě. Takže louhuju tak 2-4 minuty, podle toho jak moc potřebuju vzpružit.

   Černý čaj piju většinou ráno a s mlíkem. Příjde Vám to nechutné jako správnému Čechovi, nebo to milujete jako pravý Angličani? :)
Jako děcko jsem nesnášela, když mi mamka dolila zbytek čaje mlíkem a nutila mě to vypít. Většinou se totiž jednalo o ovocné čaje (no fuj mami) . Ale černý čaj s mlíkem je ňaminka, aspoň pro mě. Je to takové moje "ranní kafe". A Ahmad to se mnou umí. Pozor, neplést s Achmedem teroristou ! A ticho, prosím :)

Ovocné čajíky ty mám moc ráda kdykoliv a kdekoliv během dne. Nemám ráda takové ty hrozně červené a kyselé (většinou se jedná o ty levnější a většinou mají v sobě ibišek) a tak si za ně ráda připlatím. London čaje jsou klasika, banán mě poslední dobou obzvlášť baví, je to taková originální chuť, ale asi ještě raději mám české čaje jako například dělá skvělá Biogena, obzvlášť jejich černou řadu Majestic Tea nebo bílou Fantastic Tea. To je prostě lahoda.

No a z bylinkových čajů už pěknou řádku let piju hlavně devítibylinný Milford, jehož kouzelná bylinková chuť mě většinou udyndá a pošle do říše snů.

A co že to s tou mrchou?:o)

Omlouvám se za ošklivé výrazy, ale přesně tyhle dvě slova jsem četla z Elvinových očí, když mě na konci mého čajového focení napadlo nasoukat ho do termohrnku. No řekněte sami, netváří se jako božátko nejbožejší, mučedníček největší?

A deníček je z Ikei ( a bez mrchy:)

Mějte hezký večer a hned a okamžitě teď si běžte uvařit čaj!! ....;))