Šťastnosti

    Chtěla bych se tu začít dělit i o věci, které mě (nebo nám všem z lesa) přinášejí štěstí a radosti v průběhu našich dnů. Tyhle typy článků mám totiž nejradši u milé Vivi a myslím, že jsou úplně nejvíc nejlepší. Protože o radost by se měl člověk prostě dělit, a nejlíp ji ještě rozdávat dál.

Mě alespoň tyhle střípky šťastností poskládané dokupy vždycky nakopnou, zlepší náladu a pomůžou si uvědomit, proč vlastně žijem.

    Co je vůbec štěstí?

U mě je to chvilkový, prchlivý okamžik, který jednou za čas příjde. Znáte to??

Ten pocit, kdy je člověku najednou hrozně nádherně, někdy až tak, že se leknu jak krásně mi vlastně je:) Leknu toho přívalu čehosi, které mě z ničeho nic ohromí a pak si pomalinku vyprchá...Někdy to trvá dýl, jindy jen malinkatou chvíli... ale pokaždé je to stejně ohromující a uvolňující pocit.

Myslím že tohle je štěstí.

    Tak tady jsou věci, které ve mě v posledních dnech tenhle pocit probudily.

    ŠŤASTNÉ RÁNO

    Něco na tom bude, že ráno dělá den. A když mám ráno pěkné a milé, je mi pak celý den líp. A co teprv takové ráno jako minulé pondělí! Mám štěstí, že mám práci, ve které si můžu ráno říct, že dneska by to fakt jako nešlo :) A když jsem si to řekla naposled, vyrazili jsme si všichni tři (Elvin hlídal doma) do malé venkovské sámošky pro snídani. Bylo vážně krásně, ze země se vznášel hustý mlhový opar, přes který prosvítalo ranní slunce. Vyšlápli jsme si kopec do nejbližší přilehlé vesnice a ranní snídaně pak chutnala báječně. Mám ráda tu atmosféru zapadlých venkovských sámošek kde sice skoro nikdy nic není a lidi se tam stavují k prodavačkám víceméně na pokec i zpáteční cestu dolů dolů z kopečka do údolí...

    ŽÓRŽ

 

    Mám moc ráda Žorže. Je to můj nejoblíbenější bítlsák. A poslední dobou mě zaplaví hrozný příval pozitivní energie, když slyším tuhle jeho písničku. Naposled když jsem jela v autě a začala hrát, nemohla jsem se udžet a řádila v autě jak pako. Ještě že jezdím většinou sama...

    I LOVE YOU KAREL HADEK

    ...aneb něco pro holky. Můj vztah ke kosmetice je teď úplně jiný než třeba před třemi roky. V tom smyslu, že jsem ubrala na množství věcí, které používám a přidala na kvalitě. Tím nemyslím, že jsem si začala kupovat nějákého Diora. Naopak jsem začala kupovat to téměř nejlevnější, a to přírodu. Neříkám, že tyhle dvě věcičky od Hádka jsou zrovna za hubičku, ale v celém kontextu mé kosmetiky se to ztratí:) 

   Mám ráda, když lidi dělají věci pořádně. A to myslím, že pan Hadek dělá. Fakt tomu chlápkovi věřím. A tak jsem si objednala jeho mycí olej na vlasy (olej, který má MÝT vlasy místo šamponu) a 3-měsíční kůru na ozdravení pokožky hlavy a RŮST vlasů. Protože po mém červeném období o kterém jsem psala minule, mám pořád vlasy v ubohém stavu. A docela dost mě tím pádem štvou. Byla jsem naprosto frí, když jsem si frivolně patlala tu červenou každý měsíc na vlasy a říkala si, že to jsou přece jenom vlasy. A ty zas narostou. Jenže teď se v tom krepatém cosi, co musím neustále odstřihávat, necítím zrovna nejlíp, krátké vlasy mi nesluší, a to čekání na vysvobození, mě baví čím dál míň. Navíc mě Kuba straší že plešatím. To se mu to kecá, když má na hlavě vlasovou koudel. Ale je pravda že nahoře na hlavě je těch vlasů nějak míň (!). A tak jsem investovala. A i když zatím nemůžu poskytnout hodnotný verdikt (vlasům trvá prý minimálně 3 měsíce, než nastartují svoji obnovu), už po prvním smytí masky a následném mytí olejem, můžu říct objektivní WAU. Takhle nadýchané a "zdravé" vlasy na pohled, jsem už dlouho neměla. A pak že olej nemeje. Kdybyste je chtěli zkouknout, najdete je tady. Byla jsem z těch nových vlasů tak nadšená když jsem si je prohlížela v zrcadle, že jsem se díky nim cítila vážně na chvíli šťastnější...

NÁVŠTĚVY BABIČKY

        Moje poslední šťastnost je o mých prarodičích. Zrovna včera jsem se u nich stavovala a stavuju se tam moc ráda. Ale nemám žádného obrázku, tak aspoň fotka z mojí nástěnky... Píšu návštěva babičky, protože je to na poslech taková klasika, ale mám babičku i dědečka. Myslím, že mám ty nejlepší prarodiče na světě a kouzelného dědečka k tomu. Tak hodného byste totiž nenašli ani v pohádce. Vím, že na mém vztahu k nim se podepsalo hlavně to, že jsem po jejich boku celé dětství vyrůstala a tak mi hodně přirostli k srdci. Ale myslím, že všichni bysme neměli zapomínat na svoje milé. Protože zvlášť u těch starších, jsou ty okamžiky s časem čím dál cennější...

  Tak...

Máte podobné šťastnosti?