2014

    Dobrý den poprvé v roce 2014.

Dneska to bude o mě, jen trochu o Elvinovi, a vůbec ne o Joeykovi, Jakoubkovi nebo nábytku. 

Je totiž nový rok (všimli jste si taky, že :o) , a já víc než kdy jindy bilancuju.

Zjistila jsem totiž, že pokud svůj život nevezmeme do svých ruk sami, někdo jiný to jen ztěží udělá. A já chci žít ještě o něco blíž tomu, jak jsem si to vždycky přála. Ne za pár let, ne až potom, ne za rok, ale TEĎ.

A tak poslední dny přemýšlím, bilancuju, vzpomínám na loňský rok a startuju se na ten nový. Pořád nevím, co vlastně přesně bude. Spoustu věcí je nejasných. Ale vlastně bych ani nechtěla aby to bylo jinak, nechtěla bych mít život nikdy moc nalinkovaný. A tak ho nechávám, ať mi sám ukáže kudy se vydat. Když budu hodně naslouchat a dávat pozor, věřím, že on mi  nakonec vždycky ukáže tu správnou cestu.

    A co například mi přinesl rok 2013?

Tady je pár věcí:

1) Elvina

    Naše ponožkové zvířátko k nám dorazilo na začátku září. Jako dneska si pamatuju, když jsem ho poprvé uviděla na internetu a zahořela láskou, od doby co jsem poznala Kubu, nepoznanou. Prostě láska na první pohled. A taky si pamatuju, jak nekonečné mi připadalo čekání na něj, protože paní z obchodu byla zrovinka na dovolené, a že když mi přišel v bublinkové obálce, skoro jsem se ho bála rozbalit. Co když nebude takový jakého jsem si ho představovala? Já vím, trochu blázen. A i když jsme si náš vztah museli začít budouvat od úplného začátku a trochu si na sebe zvyknout, myslím, že se máme pořád raději a budeme spolu -nemůžu mluvit za Elvina, ale - ...snad už věčně :o)

2) Napraveného (alespoň částečně) bordeláře

    Jsem bordelář. Tečka. 

K tomu se nedá moc co víc dodat a i když si může říkat kdo chce co a maminka lamentit, to jsem prostě já.

Vím, že když se mi nechce opravdově uklízet, nepřinutí mě k tomu ani největší pohroma a jsem schopna celkem solidní čas v nepořádku fungovat a poklidně žít. 

Ale zjistila jsem, že i s tímhle na první pohled definitivním stavem se dá něco dělat, fakt že jo. Pořádek je totiž mnohem hezčí. Tak se na mě musí:) A pořádek ve věcech šetří čas a vlastně tak něják není vůbec nepříjemný :) 

A tak se pomaliču (mami, jásej) i moje nepořádnictví začíná proměňovat v něco, co se trochu víc podobá systému.

Například jsem si letos KONEČNĚ uklidila ve skříni a zavedla malý nálepkový systém, který kupovidu celkem funguje. Komínky to sice úplně nejsou, ale od té doby co jsem zavedla štítky, ještě nestihla znovu začít pučet v naší skříni obvyklá anarchie. HURÁ!

3) Kosmetickou dospělost

    Někdy na samém začátku roku 2013, po mém nejdivočejším vlasovém období, jsem se rozhodla už VŮBEC SI NEBARVIT VLASY.  

Po stádiu, kdy se na mojí hlavně vystřídaly snad všechny odstíny červené, od nazrzlé zrz, přes semaforově červenou až po růžově purpurovou, rezignuju na jakékoliv barvení. 

Za a) i když jsem milovala ten proces barvení, který mi pokaždé nalil červenou do vlasů a krev do žil, přece jenom starost o tak barevné vlasy je náročná na čas i peníze

za b) to odnesly mé vlasy

za c) zdravé vlasy a můj čas jsou pro mě prostě cennější.

Pochopila jsem, že nejlehčí, nejhezčí, nejlevnější i nejoriginálnější je prostě mít SVÉ vlasy.

Moji kosmetickou dospělost kalkuluju za další z toho, že jsem se začala zajímat o existenci rtěnek, které mě vždycky nechávaly chladnou. Zamilovala jsem se do výrazných rtů (ještě pořád víc u jiných, než u sebe samé) ,pořídila si jednu jako fakt pořádnou ( k tomu zástup obyčejnějších) a pokročila od Coco Madmazél na Coco Chanel,který teď bezmezně a nejspíš nadosmrti, miluju. Už jsem totiž velká holka, víte :)

 4) Panenku z dětství

    Dřevěnou panenku s provázkem místo ruček jsem objevila nedávno, když jsem se probírala starýma věcma u babičky. Připomněla mi  den na školkovém výletu ve skanzenovém městečku, kdy mi jí rodiče koupili, jakou jsme z ní měla ten den radost, jak jsem dostala ještě jednu k ní (tu už asi nenajdu) a jak se z nich pak staly sestry, jak ten den svítilo krásně sluníčko a vůbec všechno. Jo, jo...

    A co mi přinese nový rok 2014? 

Jasně, že to nevím. A jasně že to záleží na mě. To, že budu bdít a dávat pozor jakým směrem mi říká život abych se dala, neznamená , že se nebudu snažit.

A abych se příští rok mohla posunout ještě o větší kus než letos a nespadla po nějáké době do starých kolejí, poprvé jsem si zapsala svoje předsevzetí. Na první stránku diáře, abych je viděla denně a nikam před nima nemohla utéct!

    Bod číslo 1) je naprosto zásadní. 

Chci všecko zkusit. Může se to zdát báječné, ale je to spíš děsné. Něco zkusím jednou a za chvíli chci zkoušet už něco dalšího. Nic se tak nemůžu opravdu dobře naučit. Zastavit se, zdokonalit se a nově začínat jen s tím, co opravdu chci a co si rozmyslím. To je moje mantra tento rok.

A na bod číslo 9) taky dost sázím. Přemýšlím, co udělám zítra, za chvíli, za rok, dumám nad kravinama, utíkám si občas do svého světa a tak mi uniká ta skutečná realita, kouzlo okamžiku a to co je nejdůležitější a co mám přímo před nosem. Přítomnost.

    Myslím, že předsevzetí jsou dost jasné na to, abych nemohla sklouznout k výmluvám. 

Chleba chci péct častěji, protože s ním je doma prostě víc jako doma a afroúčes je nejspíš spojený s mým NEJOBLÍBENĚJŠÍM VIDEOKLIPEM loňského roku. Už teď vím, že na něj nejsem ten správný typ a nejspíš mi nebude vůbec slušet ale zkusit se musí :o) 

    Takže konec řečí. Letos je před náma spousta práce. Loňský deníček je už minulostí a já se netrpělivě raduju, co všechno zažijeme v novém roce. 

Přeju z celého srdce všem bytostem ať je Náš Nový rok co nejlepší!