Příštích pár dní nebudu na příjmu. Nebo se o to alespoň budu snažit. Protože za poslední dobu toho bylo prostě moc. Ta čistota mysli, kterou jsem poznala až díky lesu a kterou si jindy opečovávám a střežím, byla z mnoha důvodů narušena. Můžu si za to vlastně sama. Dovolila jsem svému vlastnímu já zatížit mou hlavu přehršelem různorodých myšlenek, podnětů a informací, které prostě neměla šanci zpracovat. A já se teď cítím neskutečně duševně zaneřáděná. A taky jsem si znovu vyzkoušela, jak nebezpečně a škodlivě může působit na lidskou mysl přemíra informačních zdrojů. Obzvlášť přemíra internetu. Mám opět chuť vyhodit počítač i mobil z okna. Ale vím, že bych tam pro ně nejspíš stejně za chvíli běžela :) Tak to zas neudělám...
A tak se budu snažit alespoň svou nadcházející dovolenou strávit co v největším klidu a v informačním embargu. Budu objevovat les i sebe a pokusím se sama sobě dokázat, že pro to, abych si odpočinula, nemusím jezdit do dalekých cizokrajných zemí. Že odpočinout si můžu kdekoliv. Že je to celé jen v mojí hlavě.
Protože se mi už nechce čekat na pátek, na léto, na volno, na dovolenou, na to až budu mít uklizeno, abych si mohla den opravdu užít. Užít a prožít, nejen prosvištět. Chci se naučit víc žít v každé chvíli svého života. Možná to z blogu působí tak, že je u nás v lese idylicky a prožíváme harmonii a šťastnosti každý den. Ale pravda je, že se to stále učím(e). Někdy to jde báječně a my se máme vážně božsky. Jindy to jde hůř. A poslední dobou to zkrátka moc nešlo. Najít dlouhodobou duševní harmonii a vyrovnanost je mým největším životním snem. Přestávám toužit po pohodlném a zajímavém životě, po návštěvě exotických zemích, po zářivé kariéře nebo věcech. Co bych opravdu chtěla, je vnitřní klid. Objevit svoji duševní nirvánu. Žít v každodenní harmonii. Možná toužím po harmonickém životě tolik, protože sama jsem stále nenapravitelným extrémistou.
Protože se mi už nechce čekat na pátek, na léto, na volno, na dovolenou, na to až budu mít uklizeno, abych si mohla den opravdu užít. Užít a prožít, nejen prosvištět. Chci se naučit víc žít v každé chvíli svého života. Možná to z blogu působí tak, že je u nás v lese idylicky a prožíváme harmonii a šťastnosti každý den. Ale pravda je, že se to stále učím(e). Někdy to jde báječně a my se máme vážně božsky. Jindy to jde hůř. A poslední dobou to zkrátka moc nešlo. Najít dlouhodobou duševní harmonii a vyrovnanost je mým největším životním snem. Přestávám toužit po pohodlném a zajímavém životě, po návštěvě exotických zemích, po zářivé kariéře nebo věcech. Co bych opravdu chtěla, je vnitřní klid. Objevit svoji duševní nirvánu. Žít v každodenní harmonii. Možná toužím po harmonickém životě tolik, protože sama jsem stále nenapravitelným extrémistou.
Moc se mi líbí tenhle blog, který vtipně a výstižně pojednává o hledání každodenního štěstí. Jestli náhodou Šťastný blog ještě neznáte, určitě ho navštivte i když třeba máte momentálně štěstí na rozdávání. Je plný každodenních drobných postřehů a myšlenek se kterými se potýká snad každý z nás. Postřehů které nás vedou nebo naopak oddalují od toho být šťastnější.
A kdo ví, možná nakonec svoji letošní "dovolenou v lese" stejně skončím u plnění dlouho odkládaných domácích restů, u Kuby v dílně nebo při psaní dalších článků na blog. Ale není to mým cílem. Tím je, ať už budu dělat cokoliv, snažit se to dělat opravdově. A je jedno jestli to bude krájení cibule, úklid jednoho (velmi zaneřáděného) pokoje nebo válení se u vody... Budu se snažit přesně o to, na co jsem posledních několik dní naprosto kašlala. Být myšlenkami tady a teď protože si uvědomuju, že je to jedinná cesta k tomu, jak být opravdu spokojená. A že mi to pořád vlastně moc nejde.
Protože vždycky když se mi podaří dosáhnout onoho stavu mysli kdy naplno prožívám daný okamžik (a zatím se mi to stává spíš náhodou), cítím se pak opravdově ale vážně opravdově šťastná. Tak šťastná a živá jako jsem nikdy nebyla. Říkám tomu nepodmíněné štěstí, jelikož je v tu chvíli úplně fuk jestli zrovna dělám něco skvělého, jaké je venku počasí nebo co mám právě na sobě.
A o tenhle stav mysli prostě stojí bojovat!
Dám pak vědět, jestli se mi to dařilo a jak jsme si letošní "dovolenou v lese" užili...;)
Do té doby, au revoir mí milý!
A když se Vám bude chtít, můžete mi mezitím napsat, jak Vy bojujete s občasným duševním přetížením a jestli dokážete cítit štěstí bez ohledu na to, co se zrovna děje okolo Vás...
A když se Vám bude chtít, můžete mi mezitím napsat, jak Vy bojujete s občasným duševním přetížením a jestli dokážete cítit štěstí bez ohledu na to, co se zrovna děje okolo Vás...
MOC Ti držím palce..... Tyhle stavy znám....,člověk má tolik nápadů, touží po spoustě věcí....a pořád na něco čeká....
OdpovědětVymazatZrovna dneska chci psát na svůj blog o odpočinku....Znám tolik lidí, kteří neumí odpočívat (včetně mě)....a pak jsou z toho tenze....
A jestli dokážu cítit štěstí bez ohledu na to, co je okolo mě? Asi ano..., UMÍM. Jen si to taky někdy musím připomenout, ponořit se do sebe..., meditovat....a být teď a tady... :)
Díky za tip na Šťastný blog....., přesně šálek mých....snů :)
UŽIJ SI VOLNO, dovol si absolutně vypnout a nech věci plynout.... Za nějaký čas se těším na článek, kde nám dáš vědět, jak ses nabila....a jsi šťastná :)
Krásnou dovolenou.....Kat....
Děkuju Ti Kat, když jsem si Tvůj komentář četla už před pár dny, vůbec jsem si neuměla představit, že se budu za pár dní cítit nabitá a šťastná ale Tvoje předpověď se vyplnila a mě je zase fajn...! Jen to nezakřiknout:)
VymazatTak to jsme na tom byly podobně. Já zjistila taky, že přehršel informací zvenku mě dokáže úplně odvést od sebe sama, a když potřebuju tvořit potřebuju být naopak hluboce do sebe ponořená, což jsou teda dva extrémy. Snažím se to vybalancovávat a duševní rovnováhu hledám celej život. Moc ti držím palce, je vidět, že jsi holka co má srovnaný hodnoty docela brzo a to je nádhera, neboj s takovým přístupem to půjde dobře. Páč všichni se furt ztrácíme v tom, co bychom chtěli z venku, jo vidět ty exotický místa..až pak budem šťastný, udělat to a to a to nás udělá šťasným - prdlajs. To štěstí člověk musí najít vevnitř v sobě a pak najednou se začne zhmotňovat i venku. Hluboce na to věřím, nejsou to žádný kecy typu musíte furt žít pozitivně - to se nedá vynutit uměle, co se musí prostě najít - ten soulad se svým já..a pak najednou příjdou věci a ty čučíš, kde se tu vzaly! No konečně jsem si uvědomila, že si je zasloužím...a proto jsem si je tím myšlením "přičarovala" ovšem zas né nijak pasivně, že jo :-), člověk na tom maká léta :-D
OdpovědětVymazatMoc držím pěsti ať se daří vypnout wifi i internet na chvíli a ztišit se v lesíku, já to miluju to ticho lesa, zdrhám tam pro duševní rovnováhu dost často, v lese prostě přichází přirozeně a sama..v tom ruchu to jde holt hůř.
Ať všechno vyjde, jak si přejete anebo tak jak to má být, hlavně ať jsi v pohodě a OK a cítíš, že jsi na správný cestě - to je nejdůležitější...né ten cíl !-)
Em, ty musíš být moje duševní dvojče. Cítím to přesně tak jak píšeš, to ponoření do sebe a tak ... :) Děkuju Ti, priority mám možná srovnané, ale teď se podle toho ještě řídit...jsem někdy tak strašně ovlivnitelná a lehko se nechám svést malichernostmi jako malé dítě...ach jo:) A přesně ten pocit správné cesty mi poslední dobou chyběl a nejspíš právě on mě dovedl až do temných zákoutí mojí duše... :)
VymazatMusím říct, že k Tobě na blog si chodím opravdu odpočinout, nasát pozitivno a pohodičku, a to když jsem třeba úplně vyfluslá jako teď. Není moc takových fajn blogů...a vidíme spoustu věcí stejně, takže fakt sdílím myšlenku že jsme duševní dvojčata :-D...Neboj, mám to stejně, mám to sice srovnané, ale člověk je prostě ovlivnitelný okolím, to se nedá, a zas není člověk z kamene, já reaguju i na děti, že jo a vůbec je tolik drobností, co člověka může svést, znám to dobře...a copak když nastanou fakt nějaký průsery, tak pak zas člověk zjistí, že se nimral akorát v odpadcích a zapomněl co je důležitý, ale ono to prostě k životu asi fakt patří, prostě je to cesta no.... Třeba o dovolené mám problém fakt vypnout, a když vypnu, začnou jakoby vyplouvat různý věci na povrch, který jsem nezpracovala "za pochodu"...jo,temná zákoutí duše, to mi vykládej, někdy jde z toho strach, ale i to člověk musí absolvovat :-)...Já se vlastně pořád učím být v klidu, o dovolené jsem už došla tak daleko, že si po ránu než vylezu z postele čtu Čtyři dohody od Ruize, jako takový přeprogramovávání mé poplašené mysli !-)
VymazatHmm, tohle přesně znám a ty jsi to ještě ke všemu dokonale popsala... Mám úplně stejný pocit z čekání na "něco" -- pátek, dovolenou, odpoledne.. A přesně stejně jako ty bych se strašně moc chtěla naučit žít přítomností... Objevit zase ztracené kouzlo okamžiku... A přmýšlím, kdy se ztratilo... Je škoda, že všichni čekáme na to až bude líp, necháváme si věci na speciální příležitosti a přitom si neuvědomujeme, že každá vteřina našeho života je vlastně speciální...
OdpovědětVymazatElvinku, držím palec, ať se dovolená vydaří - ať už to bude znamenat cokoliv ;o). Hlavně si ji prostě pořádně užij, dělej jen to co chceš a ostatní nech koňovi, ten má větší hlavu ;o).
Deni je to přesně tak, pořád jen čekání a srovnávání našich představ s realitou, která skoro nikdy těm představám neodpovídá...(jsme holt nároční tvorové).A to je ta cesta do pekel...Nemám žádný návod jak s tím bojovat, ale příjde mi, že čím míň je člověk náročný a čím míň má a potřebuje mít, tím líp mu je. A jsem ráda, že v dnešní zahlcené době pořád častěji slýchám zmínky o MI-NI-MA-LIS-MU! Snad se z toho brzy stane nový trend a bude to děsně IN :o)
Vymazat