tag:blogger.com,1999:blog-3245496536031290729.post8530373296140569035..comments2023-10-26T11:31:38.529-07:00Comments on Made in les: Moje cesta k uzdravení aneb jak se léčím bez lékůRadkahttp://www.blogger.com/profile/00196258432290390531noreply@blogger.comBlogger7125tag:blogger.com,1999:blog-3245496536031290729.post-31390229110495332462020-07-21T02:03:57.494-07:002020-07-21T02:03:57.494-07:00začala jsem procházkou v lese , který máme za humn...začala jsem procházkou v lese , který máme za humny , jelikož jsem se rozhodovala , zda si mám již volat sanitku , nebo zkusit vyjít , po hodině neskutečně jiný stav fyzický i psychický. Budu to teď dělat každý den a snad se ze mne stane jiný a zdravý člověk. <br />Anonymoushttps://www.blogger.com/profile/13931363481105047911noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-3245496536031290729.post-63179892632485824402018-05-03T23:30:15.831-07:002018-05-03T23:30:15.831-07:00Ahoj Elzo, moc ti děkuju za tvůj komentář a omlouv...Ahoj Elzo, moc ti děkuju za tvůj komentář a omlouvám se, že jsem se k němu dostala až teď. To s tím tvým ekzémem mě zaujalo, protože můj Tom má momentálně stejný problém. Chvíli je to lepší, chvíli horší. Maže se různými krémy, ale jen přírodními a taky hledá příčinu na psychosomatické úrovni. Momentálně se zdá, že už na to možná přišel, ruce jsou lepší, tak uvidíme. On odmítá jít s tím k doktorovi,ví, že si musí pomoct sám. Holt jsme si zvolili tu těžší, ale věřím, že správnou cestu :) Co se týče mě, myslela jsem si, že příčiny mých zdravotních problémů jsou v minulosti - ve všech těch změnách, které jsem si prožila a s tím spojené nakumulované únavě. Ale teď mám pocit, že je to možná něco, co si neustále vytvářím sama svým myšlením. Myslela jsem, že jsem svoje myšlení už natolik změnila, že to není možné. Ale teď zjišťuju, že cesta je ještě dlouhá. Určitě je fajn vyhledat nějakého odborníka když se v tom člověk sám už nějakou dobu plácá, myslím tím ale někoho, kdo pomůže hledat příčinu a pomůže mu získat určitý náhled na svůj život než někoho, kdo jenom lípne prášek, mastičku nebo nedej bože hned pošle na operační sál. Držím palce i tobě...Žít v komfortní zóně, v pohodlí a stagnaci není o nic lepší a věřím, že když opravdu JDEME, tak holt musíme překonávat i těžkosti, které nás vlastně nejvíc posunou. A že se to všechno nakonec zkrátka vyplatí :)Radkahttps://www.blogger.com/profile/00196258432290390531noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-3245496536031290729.post-61021903292892038322018-05-03T23:19:07.591-07:002018-05-03T23:19:07.591-07:00Díky za tip :)Díky za tip :)Radkahttps://www.blogger.com/profile/00196258432290390531noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-3245496536031290729.post-18831339619712122062018-04-02T11:52:35.749-07:002018-04-02T11:52:35.749-07:00Radko, skvělý článek. Připomíná mi to mě samotnou ...Radko, skvělý článek. Připomíná mi to mě samotnou v poslední době a nemyslím si, že je to náhoda... Vždy jsem měla silné, až na drobnosti vždy fungující tělo bez nějakých alergií nebo stavů slabosti. Ty jsem skoro neznala. Letos v únoru mi začaly šílený ekzémy, který už jsem naštěstí zažehnala, ale dovedla mě skoro k šílenství ta bezmoc, kdy jsem stále věřila, že to zvládnu sama silou vědomí, myšlenek, všelijak jsem zkoušela rozluštit příčinu jak psychosomaticky, tak na fyzické rovině (např. zda to není alergie na jídlo, prací prášek apod.) a ono se to stále nelepšilo. Po prožití široké škály emocí jsem to nakonec vzdala a řekla jsem - "Životě, tak nejspíš jsem na tebe krátká, tak tady mě máš i s ekzémem, dělej si se mnou, co uznáš za vhodné, já už na to tu sílu nemám". Prostě jsem totálně pustila jakékoli lpění na výsledku, mázla si kortikoidy, souběžně mě napadlo, že by s tím mohlo souviset i syntetické oblečení, tak jsem začala oblékat bavlnu, no a do týdne byl klid. Teď už jen pár jizviček. Jak moc zaúčinkovalo "propuštění", kortikoidy a bavlna, vskutku nevím, ale hlavní je, že je to za mnou a nemusím si čtyřikrát denně měnit náplasti na otevřených ranách na rukou... Další věc jsou právě ty slabosti, které mi začaly někdy koncem února - jak fyzické, tak duševní. Někdy chodím 15 km denně jako nic, ve "dnu slabosti" ujdu sotva kilometr, a připadá mi, že se pode mnou Země houpe a jsem trochu mimo, jako kdyby mi bylo tělo překážkou. Nemám chuť prakticky do žádné činnosti, než čistě jenom BÝT, nejlépe je mi ve snu nebo v meditaci, pohroužená do sebe, nebo při spánku. Pak přijde období činorodosti, kdy mám zase energie na rozdávání a naopak nevím, co dělat dřív, abych ty všechny skvělé věci stihla, smysl vidím ve všem, i v mytí nádobí... Slabosti mě sice úplně nevyřadí z provozu, stále chodím do práce, ale jsem méně soustředěná a méně motivovaná. Teď před sobotním úplnkěm to bylo hodně znát (do soboty jsem nevěděla, že je úplněk, takže jeho vliv nemohl být placebo) a od neděle se zase cítím dobře. Co se tak dívám kolem sebe, v poslední týdny jsou náročné pro mnoho citlivých lidí, dějí se zvláštní věci a možná je to pro nás velké sousto. Jak píšeš, že máš pocit, že už jsi SKORO tam, že už máš skoro řešení, ale ještě chybí malý kousek... tak přesně v těchto mezích mysli jsem se pohybovala taky... i při ekzému, únavách, emoční houpačce...vždy jsem měla na paměti, že to nějaký smysl má, že už jsem blízko, že je to připravené pro mě na míru, ale zatím nemohu vědět víc a nejlepší bude, když to prostě nechám plavat a budu konečně poslouchat hlavně sebe a své tělo. A co přijde, prostě to nějak nechám projít... Radko, moc Ti držím palce a věřím, že to zvládneš, ať už je to cokoli. Jsi úžasná bytost a ať už se v léčení rozhodneš dál postupovat jakkoli - nebo třeba i nijak - věřím, že to bude naprosto v pořádku. Cesta k růžím je trnitá.... :-)<br />Elza Elzahttps://www.blogger.com/profile/03002955821158039892noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-3245496536031290729.post-72665951703771527852018-04-01T23:17:39.552-07:002018-04-01T23:17:39.552-07:00Mrkněte na http://www.blog.inforlife.cz
AdaMrkněte na http://www.blog.inforlife.cz<br />AdaAnonymousnoreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-3245496536031290729.post-71497138993460673872018-03-30T10:32:56.117-07:002018-03-30T10:32:56.117-07:00Marti, děkuju za koment. Jsem ráda, že s tím souzn...Marti, děkuju za koment. Jsem ráda, že s tím souzníš, protože jsem se obávala, jestli to není moc kontroverzní téma:) Za tip na Thermolku děkuju, zrovna jsem myslela na to, že bych se podívala po nějaké přírodní prohřívací masti. Mě je taky zima kudy chodím, takže chápu! Hele ale ten ječmen, nevím jestli na něj ještě není brzy a je zrovna teď pro tebe ideální, protože zelený ječmen ochlazuje organismus. Sama jsem ho kvůli tomu přes zimu přestala brát. Moc děkuju a zdraví a moc nad nemocemi i tobě ;)Radkahttps://www.blogger.com/profile/00196258432290390531noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-3245496536031290729.post-15266803453184603802018-03-30T09:14:14.774-07:002018-03-30T09:14:14.774-07:00Taky se snažím (a věřím), že naše tělo se umí uzdr...Taky se snažím (a věřím), že naše tělo se umí uzdravit. Že spousta bolestí je jen břímě co neseme a kolik si toho naložíme, špatné pocity, špatní lidé blízko nás.<br />Sedl na mě zánět dutin, kašel. Jen jsem věřila svému tělu a dávala mu to, o co si zrovna řeklo. Takže odpočinek, spánek, čaj s medem a tymiánová mast od justu. Po týdnu jak to přišlo, tak to odešlo. Najela jsem na zelený ječmen a po hodně dlouhé době nemívám záchvaty zimy, kdy chodím nabalená a tu zimu cítím hlavně uvnitř sebe.<br />Na bolesti zad, kloubů a menstruační bolesti mám už jen Thermolku od Cannaderm, to je fakt zázrak mastička.<br />Takže jo, je potřeba tiše naslouchat svému tělu, ono si umí říct. Ať je brzo lépe.zalito betonemhttps://www.blogger.com/profile/15784537279605389383noreply@blogger.com